Přestavba klubu pro mládež

Na Jižních Svazích ve Zlíně chodí mládež do salesiánského klubu přes dvacet let a budova to na sobě dává znát: ošoupané podlahy, špinavé omítky, ohmataný nábytek a technologie, která pamatuje přelom tisíciletí. K tomu původní lehké opláštění z polykarbonátu (lexanu), nevytápěná část a větrání, které dnešním nárokům nestačí. Projektovou dokumentaci jsem připravil s týmem spolupracovníků a navázal v ní na architektonickou studii architekta Radka Talaše. Ten dal stávajícímu prostoru nový směr a přitom zachoval myšlenku Salesiánského díla: provázet mladé lidi k dospělosti. Stavební povolení nabylo právní moci a sbírky pro zjištění finančních prostředků jsou zahájeny.

Neprve bylo nutné dát dohromady podklady
U stávajících staveb se skutečný stav a dokumentace, podle které se stavělo, často rozcházejí. Tady to platilo také: v některých místech výkresy neodpovídaly skutečnosti. Úřad si rozdílu všimne, když žádost podáte, a hrozí zdržení nebo zamítnutí, proto jsme nejdřív sesbírali všechny dostupné podklady (naštěstí jich bylo překvapivě hodně). Potom jsme celou stavbu prošli s výkresy v ruce, všechno přeměřili a výkresy aktualizovali. Zároveň se za dvacet let upravilo požárně-bezpečnostní řešení, a proto jsme zkontrolovali, co v budově zůstalo ze starých předpokladů. Prověřili jsme stávající dveře s požární odolností, stav hydrantů a hadic a umístění i typ hasicích přístrojů. Právě tahle část se přehlíží nejčastěji, protože dveře nebo přístroj vypadají v pořádku, ale už neodpovídají tomu, co se po nich dnes chce.

Když přestavba, tak se vším všudy
Na úvodní prohlídku jsem kromě architekta a investorů pozval rovnou i statika a projektanty elektroinstalace, vytápění a vzduchotechniky. Požární specialista samozřejmě nesměl chybět také. Řešení jsme tak hledali přímo na místě, a ne po telefonu. Technologie objektu a vnitřní prostředí se totiž od architektury oddělit nedají, a proto jsme je v dokumentaci navrhli jako jeden celek.
Nová vzduchotechnika vymění 1 875 m³ vzduchu za hodinu, což stačí zhruba asi pro 60 až 70 lidí najednou. Pro srovnání: v rodinném domě se vzduch vymění zhruba v objemu 300 m³ za hodinu, klub tedy větrá asi šestkrát výkonněji a obejde se bez otevírání oken i v době největší špičky. Rekuperace přitom vrací zpátky teplo, které by jinak uteklo ven. Dosud nevytápěnou část jsme napojili na stávající rozvody centrálního vytápění a jejich koncové větve prodloužili do nového prostoru.

Zelená střecha byla tak trochu statický oříšek
Polykarbonát v jižní části objektu nahradí plochá střecha s extenzivní zelení a velkoformátová okna s venkovními screenovými roletami. Substrát s vegetací má vysokou tepelnou setrvačnost, a tak střecha v létě tlumí přehřívání. Navíc zadrží část srážek a odlehčí dešťové kanalizaci.
Háček je v hmotnosti. Stávající nosná konstrukce má jisté limity, přes které nemůžeme jít. Navrhli jsme proto vylehčenou variantu zelené střechy, jejíž vegetační souvrství váží 30,5 kg/m² za sucha a 84 kg/m² po nasycení vodou. Stávající polykarbonát přitom váží zhruba 3 kg/m², takže se střecha nad jižní částí klubu mění z nejlehčí části stavby v nejtěžší. Železobetonové průvlaky z přelomu tisíciletí s takovým zatížením původně nepočítaly, a tak jsme je se statikem přepočítali a navrhli pomocnou roznášecí konstrukci přes ocelové nosníky a trpézové plechy.

Podpořte dobrou věc, přispějte na realizaci projektu!
Aktuálně probíhá zajišťování finančních prostředků pro realizaci díla. Projekt můžete podpořit mimo jiné skrze veřejnou sbírku, která probíhá na webu Donace:

https://donace.cz/rekonstrukce-skm-zlin/